Začátky byli oprawdu neslavné,pomatuji si že když jsem si poprvé založila bloček tak jsem ani neměla tušení jak se přidávají článečky.Prostě jsem si najela na tu stránečku a přišlo mi strašně divný,že nikdy není tlačítko přidat článek(klidně se smějte,ale je to tak) až po nějaký době mi konečně došlo že musím přes blog.cz.
Můj prwní design byl jeden weliký opakující se obrázek-slovo záhlaví,zápatí pro mě byli španělskou vesnicí.Když mi přišla první žádost o spřátelení tak sem si řekla bože co to znamená...?
Ale postupem času jsem na to přišla-bloček už nebyl tak strašný jako na začátku.
Začala sem objewowat prográmek jako photofilter,gimp, začala mě bavit grafika objevila sem pár úžasný bločků a majitelů.
Můj bloček od začátků doprovázely gilmorova děvčata-tento skvělý seriálek na který nedám dopustiti a znamená pro mě strašně moc.
Během té doby se tady sice objevilo i pár jiných lidiček jako: Elisha Cuthbert,Natalia Oreiro,sběratelé kostí...ale nakonec sem se opět vrátila ke gilmorkám,protože to je téma které mě baví a dokázala bych o něm mluvit hodiny a hodiny a nejspíš by mě to nikdy nepřestalo bavit.
Musím přiznat,že bloček mi strašně přirost k srdíčku i,když mám občas náladu kdy bych nejraději se vším sekla a bloček smazala tak vím,že to nikdy neudělám nebo aspoň v nejbližší době.Bloček už ke mně patří a je to můj prwní a poslední-jestli někdy skončím tak už si nebudu žádný jiný zakládat.
A v neposlední řadě bych chtěla poděkovat pár skvělým sbénků,kteří tu jsou se mnou už strašně dlouho a trpí všechny moje kecíky a ujetost do gilmorek-mocinky wám za to děkuji mám wás ráda=0)
Byl plný změn,asi tou největší změnou byl pro mě přestup ze základní školy na tu střední.
Loučení bylo těžké tolik skvělých přátel co jsem musela opustit,i když zůstáváme stále v kontaktu nikdy už to nebude jako před tím-už spolu netrávíme každou volnou chvíli až do té míry že si občas lezem na nervy.Tak jako nikdy nezapomenu na bloček tak nezapomenu ani na naší rozlučku-byla to oprawdu nejkrásnější noc v mém životě (aspoň pro zatím),nezapomenu na ní ze spoustu důvodu,ale ten hlavní bych si přeci jenom nechala pro sebe.
Letos byli i poslední prázdniny,které sem trávila jako dítě nemusela sem na žádnou brigádu a to s čistým swědomím.
A hned po prázdninách následoval velký krok do neznámá-strašně sem se do té velké ošklivé školy bála,ale jak se později ukázalo nebyl důvod...učení je sice o dost těžší než za základce docela se s tím poslední dobou beru-kdyby jste mi před rokem řekli že já budu z něčeho propadat tak bych si myslela,že jste se zbláznili (já která měla nejhorší známky 3 a ještě jsem z toho byla špatná),ale teď je to bohužel prawda.
Našla jsem si i pár nových přátel,ale ty "starý"mám rozhodně mnohem radši.
Nemůžu zapomenout ani na svého pejska,kterého mám mocinky ráda-je tu vždycky pro mě když mě něco trápí,mám se komu vyzpovídat.Možná si teď řeknete panebože vždyť je to jenom pes,ale to pro mě není je to rovnocenný člen rodiny,můj kamarád a dítě v jednom.
I když tenhle rok měl pouze 12 měsíců-52 týdnů-365 dní-8760 hodin a 525600 minut
byl pro mě strašně důležitý řekla bych jedním z nejdůležitějších!
A jsem ráda,že jsem ho mohla trávit s vámi-alespoň prostřednictvím bločku.
Mám vás ráda a doufám,že se dočkám dalších aspoň takto spokojených let.

To je snad poprví,co tě vidim spát spisovně =D Ten článek byl úžasnej,řekla bych,že s těma začátkama to má každý stgejný.I když já tolik ne,protože jsem předtim měla už jeden bloček.Vidim,že si toho v tom osobnim životě musela dokázat hodně,mě taky loučení na základce stačilo.Brečela sem,ale ted už ne..višchni nás zavrhli a nebaví se s náma.Ale to je jedno,..zase plácám blbosti =D A o tý rozlučce si promluvíme hele =D Doufám.že tady s náma budeš prostě hrozně dlouho,že zlstanrme v kontaktu..