close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

In the seven season-Lorelai's First Cotillion

10. července 2007 v 10:49 |  rozhovory
Lor:Hej, prašť mě do břicha.
Rory:Co?
Lor:Fakt rychle --Bum, bum. Ne moc tvrdě.Jenom tak abys mi způsobila vnitřní krvácení.
Rory:To zní fakt tvrdě.
Lor:Jo, opravdu.Plus, vnitřní krvácení je vnitřní,takže nejde dokázat.A pokud moje matka neuvidí krev,není žádná šance, aby tě nechala mě odvézt do nemocnice.Máš pravdu.Musíš mě praštit do obličeje. Fakt rychle,bum, bum.
Rory:Nechci tě praštit do obličeje.
Lor:Proč? Uzdravím se.A radši bych strávila noc na pohotovosti dostat 8 až 10 stehů a pak si zajít na večeři tam.Plus, získám stylovou jizvu. Vždycky jsem chtěla stylovou jizvu.
Rory:Mami.
Lor:Co? Bylo by to skvělé téma ke konverzaci."Kde jsi přišla k tak stylové jizvě?""Oh, moje dcera mě praštila z ne zrovna zjevného důvodu."Je totálně divná.
Rory:Oh, co, když tě teď opravdu praštím?
Lor:Máš na výběr. Celá tahle věc se ti nelíbila.
Rory:Nevečeřely jsme s nimi tři týdny.Vykašli se na to. Jdeme dovnitř
Lor:.Hej, neudělalas to minulou večeři, což znamená technicky, měla jsi čtyři týdny,takže mi jeden dlužíš.
Rory:Zůstala jsem na koktejl.
Lor:To byla ta nejlepší část.
Rory:Nemůžu si pomoct, je to na začátku.
Lor:Dobře, fajn,tak zůstaň na desert,a já odejdu dřív, abych mohla být s Loganem.
Rory:Oh, Logan chybí mi.
Lor: Jo mě taky.Tak o něm budeme mluvit tak tři,nebo čtyři hodiny.
Rory:Jdeme dovnitř.
Lor:- - Ne! To bude hrozný.
Rory:Vždycky jsou hrozní.
Lor:Ne, tohle bude horší, kvůli celé té věci s Lukem.
Rory:Neví to už tvoje máma, kvůli té katastrofě doma?
Lor:Ne, ona očekává, ale neví.Musím jim to říct.
Rory:No, prostě jim to řekni rychle,jako když si strháváš náplast.
Lor:Jako když strháváš náplast, která je dobře přilepená,a chirurgicky voperovaná do ruky.
Rory:Prostě jim to řekni a půjdeme dál.Můžeme mluvit o milejších věcech, třeba o středním východě.
Lor:Nevím, jak to vezmou, víš.Vím, že to vezmou, ale nevím jak.Chci říct, může to být obviňování,
lítost, vztek, pohrdání.Maj tolik možností.
Rory:Nejpravděpodobněji to bude to kombinace tohohle všeho.
Lor:Nechci, aby celý večer byl o Lukovi.
Rory:Nebude. Neboj se.Prostě to řekni, a když tě budou napadat,z kteréhokoliv úhlu,Zavedu řeč jinam.
Lor:Kam zavedeš řeč?
Rory:No, nevím.Možná budu mluvit o Bangalore.
Lor:Víš hodně o Bangalore?
Rory:Ne?Bangalore? Nakupování mimo podnik?Víš, většinou, když voláš zákaznický servis, skoro vždycky se dovoláš nějakýmu skvělýmu chlápkovi v Indii co umí perfektně anglicky.Nečteš Time?
Lor:Nezdá se to jako bohatá oblast.
Rory: Jo.
Lor:-- Ne! Uhh!Oh, už vím. Řekni jim, že jsi konvertovala na judaismus,a to může ohrozit páteční večeře.
Rory:Jdi.
Lor:Tak, pro tebe nic?Dneska řídíš?
Charlotte:Oh, Lorelai, je mi jenom 10.
Emily:V každém případě, Charlotte chyběla na minulé lekci stolování,tak jsme se rozhodli, že z dnešní večeře pro ni uděláme hodinu.
Charlotte:Opravdu se moc omlouvám,paní Gilmorová.Moji prarodiče mě vzali do Count Basie tribute v Tanglewoodu.
Emily:Charlotte, měla by jsi poznat, že kostky ledu v mé sklenici se už rozpustily.Je tam celý kýbl ledu.Není potřeba být tak úzkostlivá.
Charlotte:Omlouvám se.
Emily:Pro příště.Teď už je pozdě.
Lor:To je tvoje šance.Uteč, dokud můžeš.Můžu ti ukázat dobré únikové cesty.
Charlotte:Paní Gilmorová mě varovala, že budete mít plno chytrých poznámek.
Rory:Užíváš si snídani?
Lor:Nevím, jestli mám ráda plněný čtverečky.
Rory:Spadla jsi na hlavu, když jsi spala?
Lor:Nevím. Chutná mi to?Je to něco, co mám ráda?
Rory:Takže jsi spadla na hlavu,a teď máš nějakou zajímavou ztrátu paměti.Je to tak?
Lor:Chci říct, včera jsem se hrozila reakce mámy a táty kvůli rozchodu, že?
Rory:Tak. Hrozila, hrozila.Vzpomínám si.
Lor:Pak nereagovali --ani trochu.Je to skoro jako kdyby absence jejich reakce byla horší než jakákoliv dřívější hádka.
Rory:Dobře. Jasně.
Lor:Pak jsem si řekla, "proč?proč se starám o to, jestli budou zuřit?chci říct, co z toho mám?"A pak jsem si pomyslela,"možná jejich výbuchy vzteku jsou pro mě něco jako kompas,víš,jako, dělám si, co chci, dokud je to rozčiluje."A pak jsem si pomyslela,"co, když nechci dělat to,co chci dělat, protože chci,ale proto, že oni nechtějí,abych to dělala?"

Rory:Huh?
Lor:Chci říct, co když nemám ráda něco,protože to mám ráda,ale protože to moje matka nemá ráda a nechce, abych to měla ráda?Co když vlastně nemám ráda muziku,kterou poslouchám,nebo filmy, oblečení nebo muže?Co když nemám ráda to, co se zdá, že ráda mám?
Rory:Ah, proto ten plněněj čtvereček.
Lor:Ano. Proto.Vzpomínám si, kdy jsem ho měla poprvé.Bylo to u mojí kamarádky Ericy Catchy doma,a ona řekla,"dáš si plněněj čtvereček?"A já věděla, že moje matka odmítne tu myšlenku na mě, jak jím plněněj čtvereček.Můžu si ji představit."Plněný čtvereček?!"A tak jsem si dala.A otevřela jsem ten stříbrný obal,a kousla jsem si a pomyslela jsem si, že nic na světě nechutná tak dobře.Pomyslela jsem si, že to chutná jako svoboda.Chutnalo to jako že teď jsem svůj vlastní člověk.Ten plněnej čtvereček chutnal jako svoboda,a rebelie a nezávislost.
Rory:Wow. To je plněněj čtvereček.Jakou má příchuť?
Lor:Ale teď si myslím, že nevím, jestli mám ráda plněný čtverečky.Co když je ráda nemám?Měla bych je ráda kdyby je Richard a Emily servírovali na stříbře a požadovali, abych snědla každý kousek?Nevím.
Rory:Hej, kde jsou všechny plněný čtverečky?
Lor:Experimentovala jsem.
Rory:Snědla jsi je všechny?
Lor:Pokud se budeš cítit líp, nevím, jestli je mám ráda!
Rory:No, doufám, že jsi nesnědla všechny ovocné smyčky.
Michel:Vezmi mě.
Lor:Oh, Micheli!
Michel:Vezmi mě na ples. Já tam musím být.Chci se vrátit zpátky a udělat to správně.
Lor:Ne, zapomeň na to.
Michel:- - Já na tom trvám.Musíš mě vzít. Nemáš na výběr.
Lor:Já nemám na výběr? Ty mě neznáš?Nepůjdu na ples mojí matky.
Michel:Dlužíš mi to.
Lor.Co? Tak to ne.
Michel:Oh, ano, dlužíš.Minulý listopad, když jsi šla do města a nervózní z opuštění Paula Anky na poprvé,jsi mě proti mému úsudku donutila abych si vzal Paula Anku přes den domů aby si zvykl na ostatní psy.No, nejenom, že měl trauma, že jsem mu dal málo nažrat,ale taky se nějak dostal na můj záchod,který neměli dovřené dveře...
Lor:Já vím.Nevím, jak to udělal.
Michel:...a pokakal mi saka od Prady.
Lor:No, pozná dobrou kvalitu.
Michel:Když jsem ti tu tvoji příšeru vracel a říkal ti, co se stalo,hodně ses omlouvala a napsala jsi I.O.U.na ty malé papírky a myslela sis, že to bude dobrý.
Lor:Bože, to si nepamatuju.
Michel:Já moc dobře."I"..."O"..."U"..."jedna"..."velká"..."laskavost."
Lor:Nemůžeš dokázat, že jsem to psala.
Michel:"Lorelai Gilmore."
Lor:Ohh! Koupím ti auto.
Michel:Ne.
Lor:Dům.
Michel:Vzbuď mě v 7:00.

Lor:Micheli!
Michel:A měj vlasy tak, jak jsi je měla minule.
Rory:Wow! Můžu si to nechat?
Lor:Nejdřív mi pomoz něco vybrat na večer.Potom si můžeš ukrást cokoli budeš chtít, kromě tohohle --V tomhle se chci nechat pohřbít.
Rory:Jenom prostě nechápu, proč jdeš na ples.Má Michel nějaké kompromitující fotografie něčeho, o čem nevím,jako snímky z doby, kdy jsi měla trvalou?
Lor:Ne, ale má lístečky.Malá rada. Nikdy nic nepiš,protože když je to na fosforeskujícím lepícím papírku, pořád to drží.
Rory:Jsi tak moudrá, skvělá a šlechetná.
Lor:Jo, můžeš si ukrást cokoliv když půjdeš na ten ples místo mě.
Rory:Nemůžu.
Lor:- - Proč? Nemáš nic na práci.Nemáš tu kluka s kterým bys mohla blbnout.Sotva máš někoho, s kým bys mohla jít ven.
Rory:Pokračuj. Opravdu se mi teď chce udělat pro tebe laskavost.Nemůžu dnes večer protože mám plány s tátou.
Lor:S tvým tátou?
Rory:Nemám ve zvyku otce jiných lidí nazývat "táta."Jo, mým tátou.Zavolal a ptal se, jestli bych s ním nešla na večeři.Je to problém?
Lor:Ne, samozřejmě, že ne.Jen jsem nevěděla, že jsi s ním mluvila.
Rory:Vlastně nemluvila,proto jsem byla šťastná, že volal,protože jsme spolu mluvili předtím.
Lor:Jo, já vím.
Rory:Chci říct, jenom proto, že vy dva spolu nemluvíte,tak to neznamená, že já s ním nemůžu mluvit?
Lor:Ne, že bysme spolu nemluvili.Jenom spolu nemluvíme právě teď.
Rory:Dobře.
Lor:Poslouchej, já jsem ráda, že jdeš na večeři s tátou.
Rory:Dobře.
Lor: Dobře.Co s tím máš?
Rory:Poslala jsem včera Loganovi esemesku,a on mi pořád neodepsal.Plus, nedokončili jsme dva poslední hovory,protože pořád musí na ty nudné schůzky.
Lor:Jestli ti pořád nic neposlal,je to proto, že ještě neměl čas.
Rory:Jo, to je asi ono.
Lor:Můžu si tohle vzít na ples?
Rory:Mnh-mnh.

Michel:Vypadá to, že si lidi užívají.
Lor:Ano. Opravdu, že?
Michel:Chceš tančit?
Lor:Já? Ne. Vážně?
Michel:Nikdy nežertuji o tancování.
Lor:Ne, já odmítám.
Michel:To nejde.Tohle je pořád můj večer a já s tebou chci tančit.A navíc, Charlotte trvala na tom, že tě vezmu na parket,takže to je dva proti jednomu --prohrála jsi.Tak pojď.
Lor:- - Oh!No...
Emily:Vidím, že máš děsnou chvíli.
Lor:Tu nejhorší.
Lor:Ahoj.
Rory:Ahoj mami.
Chris:Ahoj, jenom jsme dělili jídlo.Jsem...na s cestě pryč.
Lor:Oh. Jak chceš.To je limetkový koláč na podlaze?
Chris:To je kytička?
Lor:Oh, tohle? Jo.Jemná, že?
Chris:Jestli slovem "jemná" myslíš "divná a obří," pak, jo, super jemná.
Rory:Dobře, myslím, že vezmu Paula Anku na procházku.Díky za večeři tati.
Chris:Jo díky, dítě.
Rory:No tak.Pojď.

Lor:Oh, díky.Užili jste si to?
Chris:Bylo to dobré, opravdu dobré.Poprvé, co jsem ji viděl objednat pití.
Lor:Divné, že?
Chris:Hodně divné.No, já půjdu.
Lor:Promiň, že jsem nezavolala zpátky.
Chris:To je dobrý.
Lor:Chtěla jsem. Jenom...
Chris:Já rozumím.Nedělej si starosti.
Lor:Chceš kafe, nebo něco?
Chris:Jistě.
Lor: Dobře.
Chris:Vlastně, víš co?Nemůžu.
Lor:Oh. Dobře.
Chris:Nemůžu tady jenom sedět a pít s tebou kafe.
Lor:Dobře.
Chris:Miluju tě.Vím, že minulou noc to pro tebe neznamenalo to, co pro mě,ale nelituju a nepřestal jsem na to myslet, co se to stalo --ne jenom proto, že to bylo skvělé,což bylo...ale proto, že to bylo správné.Bylo to tak správné, Lor,možná to teď nevidíš, ale já ano.A pokud budu muset čekat do osmdesáti aby jsi to pochopila, pak budu čekat.Nikam nejdu.Tohle je pro mě to pravé.Ty jsi ta pravá pro mě.A nemůžu předstírat, že cítím míň než cítím.Promiň. Já-já --Já prostě nemůžu.
Lor:Čau,Chrisi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.